Modrásek jehlicový

(Polyommatus icarus) - Modrásek jehlicový. Délka předního křídla: 14-18 mm
Areál. Palearktický. Široce rozšířen od serozápadní Afriky přes
celou Evropu, Blízký východ a většinu temperátní Asie po Sachalin.
Biotopová vazba. Všude v nejrůznějších typech otevřených bezlesých biotopů včetně zemědělské krajiny a intravilánů měst a obcí. Hojný i na ruderálních stanovištích typu lomů, polních cest, sešlapávaných trávníků atd.
Živná rostlina housenek. Řada bobovitých bylin (Fabaceae), zvláště tolice (Medicago spp.), jetel (Trifolium spp.), štírovník (Lotus spp.), čičorka (Coronilla spp.) a jehlice (Ononis spp.).
Bionomie. Ve střední Evropě 2-3 generace (polovina dubna – červen, červenec – srpen; částečná 3. generace září – říjen). Vajíčka kladena jednotlivě na mladé listy živných rostlin, samice preferují rostliny rostoucí jednotlivě na okrajích porostů, u cest apod. Housenky se zdržují na spodních stranách listů. Před přezimováním slezou z živné rostliny a skrývají se v hrabance. Jsou fakultativně myrmekofilní: housenka vylučuje sekrety, které jsou pro mravence atraktivní, oni za ně housence poskytují ochranu před predátory a parazitoidy. Vylučování sekretů se zvyšuje v době, kdy se to housence nejvíc “vyplatí”, například těsně před kuklením (v tu dobu je nejvíce zranitelná). Kuklí se na zemi, mravenci kukly zahrabávají (někdy i do mravenišť). Přezimuje larva, zpravidla 3. instaru. Nejhojnější bývá druhá generace.
Chování. Vyčkávací párovací strategie. Samci si své “posedy” střeží před jinými samci: jsou teritoriální, útočí i na jiné druhy modrásků. Během larválního vývoje obě pohlaví z živných rostlin získávají flavonová barviva, jež slouží (viděna v ultrafialovém spektru) jako sexuální signál vypovídající o atraktivitě samic.

Číslo fotografie: 179

Zobrazeno: 5490 ×