Křižák obecný

Křižák obecný (Araneus diadematus) z čeledi křižákovití je nejznámějším a velmi hojným pavoukem v Česku, vyskytuje se kromě Evropy rovněž v Severní Americe. Zbarvení křižáků je velmi variabilní, od černohnědého po tmavohnědé, světlehnědé, červenohnědé, oranžovohnědé a zlatohnědé. Vždy je zřetelná charakteristická křížová kresba na hřbetní straně zadečku, kterou tvoří pět bílých skvrn, které mohou různými způsoby splývat, nebo mohou být částečně redukované. Tvar zadečku, který bývá zpravidla mnohem větší než hlavohruď, je nápadný – je nejširší v první třetině, odkud se pozvolna zužuje. Samec odpovídá zbarvením samici, ale zadeček má podstatně menší. Samice mají před nakladením vajec téměř kulovitý zadeček. Zatímco samci dorůstají jen 5–10 mm, samice můžou mít 12–17 mm. Křižáci tkají charakteristické kolové pavučiny velmi pravidelných tvarů, nejčastěji ve větvích stromů a keřů, ale i mezi vysokými bylinami a na budovách. Celá síť je většinou zavěšena na jednom velmi silném nosném vlákně a mívá obvykle kolem třiceti paprsků. Při stavění pavučiny nejdříve upřede dvě vlákna ve tvaru Y. Pak následují další paprsky a pak udělá hustou spirálu, kterou opatří lepem, aby se kořist pevně chytila. Opotřebenou pavučinu sní a utká novou. Křižák se během dne zdržuje uprostřed své sítě nebo v úkrytu v její blízkosti a čeká na potenciální kořist, kterou bývá poletující hmyz. Když se něco chytí, pavouk bleskurychle vyběhne a kořist usmrtí jedem z klepítek. Pak ji obalí pavučinovými vlákny. Když se kořist stále hýbe, je ještě jednou kousnuta. Poté si ji zavěsí na snovací bradavky a odnese do úkrytu nebo do středu pavučiny, kde ji sní. Křižák se zpravidla dožívá tří let. Kousnutí křižáka obecného je pro člověka naprosto neškodné, protože jeho klepítka jsou tak krátká, že neprokousnou lidskou kůži.

Číslo fotografie: 101

Zobrazeno: 9362 ×