Mladý lachtan novozélandský

Od příbuzných tuleňovitých (Phocidae) se lachtani odlišují zpravidla tmavým zbarvením, zašpičatělým čenichem s hustými hmatovými vousy, poměrně výraznými ušními boltci a především stavbou zadních končetin, které mohou podsunout pod tělo, což jim umožňuje rychlejší pohyb po souši. Zbarvení lachtanů je tmavě hnědé, rezavé až černé, u některých druhů však i šedé nebo dvoubarevné. Po namočení jejich srst silně ztmavne, takže se u většiny druhů zdá být téměř černá. Pohlavní dimorfismus je u lachtanů vyvinut silněji než u tuleňů, samec se od samice liší mnohem větší (často i dvojnásobnou) velikostí, masivní hlavou, u některých druhů také hřívou na krku a tmavším zbarvením. Lachtanovití se od svých suchozemských předků, patrně z příbuzenstva medvědovitých, vývojově vzdálili méně než tuleňovití. Důkazem toho jsou viditelné ušní boltce, ale i mléčný chrup, drápy nebo holá chodidla. Stejně jako tuleni však mají i lachtani ploutvovitě zploštělé končetiny, hustou, málo smáčivou a silnou vrstvou podkožního tuku. Přesto jsou lachtani dobře přizpůsobeni životu ve vodě, kde tráví většinu svého života, ale k rozmnožování, odpočinku a spánku dochází na souši. Zástupci této čeledě jsou velice zdatnými plavci a některé druhy tráví značnou část života na volném moři či podnikají tahy na vzdálenost několika stovek kilometrů (především lachtan medvědí (Callorhinus ursinus)).

Číslo fotografie: 1588

Kategorie: Nový Zéland

Zobrazeno: 10577 ×