(Lepus europaeus) Zajíc polní je žlutohnědé až hnědošedé barvy s krátkým černým ocasem s bílou špičkou a dlouhýma ušima. Většina lidí stále nesprávně řadí zajíce do řádu hlodavců. V současnosti patří do zvláštního řádu zajíci. Právě tyto, v poměru s tělem obrovské, ušní boltce mu umožňují velmi dobře slyšet. Mimo sluchu má i velmi dobře vyvinutý hmat a čich. Trošku horší už je to se zrakem, ale i tak vidí velmi dobře. Hlavně za šera a tmy. Tento druh je mimo jiné zajímavý i stavbou svého těla. Zadní nohy má mnohem silnější a delší než přední. Je to tedy velmi dobrý skokan.
Zajíc polní žije samotářsky, v malé hloučky se zajíci sdružují jen v době páření(honcování), to začíná převážně v únoru, ale za teplého počasí i v lednu nebo v prosinci a trvá až do srpna nebo do září. Vidíme-li tedy na poli pobíhat více zajíců, první z nich je říjná zaječka a za ní průvod zajíců. Březost trvá 42 dnů a rodí se 2 až 5 mláďat. Mláďata se rodí plně osrstěna a na rozdíl od mláďat králíka divokého vidí. Každá zaječka za rok odrodí 7 až 10 zajíčků. Mnoho z nich však uhyne, a tak za rok přežijí jen 2 až 4. Je býložravý, přes léto požírá zejména různé byliny, zbytky plodin po sklizni, přes zimu okusuje i větve a na jaře vyhledává také mladé pupeny. Své území si značkuje sekretem. Mezi jeho přirozené predátory patří zejména orli a masožraví dravci, např. lišky nebo vlci.
Díky novým zemědělským postupům na území mnoha evropských států jeho populace v minulých letech drasticky poklesla. Dříve docházelo k jeho přemnožení, hustota byla až 2000 zajíců na 1000 hektarů a dovedl tak působit velké škody zemědělcům i lesákům
Číslo fotografie: 63
Zobrazeno: 8475 ×